Odborné praxe studentů

09.11.2017 17:45

Na přednáškách a seminářích studenti získávají teoretické znalosti, které jsou pro budoucí zaměstnání nepostradatelné. Je však důležité umět nabyté vědomosti zužitkovat, tedy uvést do praxe.

Při studiu archivnictví na Univerzitě Palackého si můžete vybrat hned z několika možností, jak své znalosti vyzkoušet „nanečisto,“ pod odborným dohledem. Studenti tak získají větší představu o své budoucí práci a cenné zkušenosti.

Kromě praxí, které se konají v letních měsících, například v klášteře Teplá či v Rajhradě, jsou studentům přístupné i odborné praxe v následujících institucích: Vědecká knihovna, Vlastivědné muzeum, Státní okresní archiv. Studenti zde musí odpracovat minimálně 96 hodin za semestr. Vedle zápočtu student získá certifikát o absolvování praxe s uvedením náplně práce a s hodnocením svého pracovního výkonu. Nakonec ještě zmiňme i seminář Počítačové programy v českém archivnictví, kde se studenti učí pracovat s programem pro evidenci archiválií PEvA.

Jak vlastně jednotlivé praxe probíhají? A jak jsou s nimi studenti spokojení? Odpovědi na tyto otázky a mnohem víc se dočtete ve článcích, které zde budou postupně přidávány.

První na řadu přichází praxe ve Státním okresním archivu v Olomouci:

Na první hodině praxe v archivu jsem byla seznámena s bezpečnostními předpisy a sestavila jsem si časový harmonogram. Do archivu budu tedy chodit každý týden v pondělí a pátek.

Pod vedením PhDr. Miroslava Koudely jsem se v dalších dnech praxe učila pracovat se systémem Bach. Mým úkolem je popis fotografií. To znamená určit druh evidenční jednotky (pohlednice, grafický list, fotografie na papírové podložce…), zadání klíčového slova, podle kterého badatelé fotografii následně snáze najdou, dále rozměry, časový rozsah či nakladatele, je-li uveden. To nejdůležitější a zároveň nejzapeklitější je samotný popis, tedy co je na fotografii zachyceno. Na první pohled se zdá, že se jedná o jednoduchý úkol.  Je však nutné si uvědomit, že fotografie pocházejí především z města Olomouce a to jak z dob Rakouska – Uherska, tak z první republiky či z období komunismu. Ulice se tehdy jmenovaly jinak, některé budovy dnes již nestojí nebo byly přestavěny. I když je to někdy úkol těžký, vždy se podařilo najít řešení a žádná fotografie, tak nezůstala nepopsána.

Mohlo by se zdá, že výše popsaná činnost člověka brzy začne nudit. Opak je pravdou. Každá fotografie je totiž unikát. Je na ní zachyceno například Horní náměstí během let 1920 až 1938, kdy se tudy ještě proháněly tramvaje či Dolní náměstí, kde se konaly trhy a člověk tak může z těchto historických obrazů nasát ducha tehdejší doby. Nejsou to však jen křivolaké uličky, starobylé chrámy či pohledy na samotné město, ale nalezneme zde i fotografie členů městské rady, žáků a žákyň obecných škol, autobusů či podobizny olomouckých starostů. Tato pestrá paleta motivů je zachycena na většinou černobílých fotografiích, které si můžete prohlédnout v digitálním fotoarchivu Státního okresního archivu v Olomouci (www.digi.archives.cz).

Při praxi jsem byla seznámena s důležitým evidenčním systémem Bach, rovněž jsem se naučila rozeznávat jednotlivá historická období, například podle oblečení či uniforem, a díky tomu mohu přesněji datovat fotografie. V neposlední řadě jsem podrobněji poznala zaniklé i stále stojící krásy města, ve kterém studuji.

Lucie Vrlová