Praxe ve Vlastivědném muzeu

Velkou část zimního semestru jsem strávila na odborné praxi ve Vlastivědném muzeu v Olomouci.  Hned na úvodní schůzce jsem se dozvěděla, že jsem byla přidělena pod ochranná křídla pana Mgr. Josefa Urbana, který má v muzeu mimo jiné na starosti správu Historického archivu. Díky jeho vstřícnosti, mému rozvrhu a shodě náhod jsem do muzea docházela pravidelně v úterý, středy a čtvrtky, někdy na 3 hodiny, jindy na hodiny 4 a několikrát jsem tam strávila i celý den. Počet hodin se tak ze stanovených 96 rychle ukrojoval a celá praxe rychle utekla.

V čem spočívala náplň mé činnosti? Poté, co jsem mohla prozkoumat zákoutí depozitáře, ve kterém je archiv uložen, jsme si z něj vyvezli 12 kartonů osobního fondu Františka Serafínského Procházky (1861 – 1939). To byl rodák z Náměště na Hané, významný český spisovatel, básník, redaktor a člen mnoha kulturních spolků.  Mým úkolem bylo provést revizi obsahu kartonů, zjistit, jestli se uvnitř nachází vše, co by podle inventáře mělo, jestli je to uložené na správném místě a v dobrém pořadí.

Důkladné projití všech kartonů mi trvalo více než polovinu stanoveného času. Fond obsahuje totiž z velké části Procházkovu korespondenci, která je velmi bohatá. Byla rozdělena do obálek podle písmen abecedy, ale vnitřky obálek pak vypadaly různě – některé byly krásně uspořádány podle seznamu, takže mi stačilo je jen ofajfkovat, jiné byly úplně zpřeházené a musela jsem tedy jednotlivé dopisy zařazovat na jejich správné místo, což u některých obsáhlejších písmen trvalo déle. Také jsem dopisovala ty, které v inventáři nebyly uvedeny, a korigovala jsem některé nepřesnosti. V průběhu revize jsem měla možnost důkladně zkoumat rukopis takových osob, jako byli Eliška Krásnohorská, Alois Jirásek či Jiří Guth Jarkovský. Výsledkem mé práce je celkem 77 ofajfkovaných papírů formátu A4 a 12 důkladně uspořádaných a popsaných kartonů.

Po dokončení tohoto velikého fondu se má práce začala štěpit do menších úkolů – tak jsem rovněž prošla ještě 2 celé fondy, které ale nebyly obsahově tak bohaté, a jejich soupis měl pouze několik stran, takže práce na nich netrvala tak dlouho, i když jsem jednotlivé položky znovu naspisovávala do archivních obálek. Také jsem jeden mnou opravený a aktualizovaný soupis pro větší přehlednost přepisovala do Wordu.

Musím říct, že mě celá praxe velmi bavila, nikdy jsem dopředu nevěděla, jaká další zajímavost na mě z kartonů vykoukne. Prostřednictvím dopisů jsem mohla nahlížet na to, jak lidé dříve prožívali svůj život a jak bohatou a uctivou korespondenci mezi sebou vedli, což bylo velmi obohacující počtení. Taky doufám, že za mnou zůstala kvalitně odvedená práce, která pomůže dalším badatelům při zkoumání určitých fondů.

   Adéla Vozáková