Dne 13. 3. 2018 se konala na katedře historie valná hromada studentské sekce archivnictví.

V hojném počtu se dostavily studentky 3. a 2. ročníku a také studentky a jeden student 1. ročníku. 

Na valné hromadě jsme probírali vstup studentů prvního ročníku do České archivní společnosti. Ti se dozvěděli něco o fungování společnosti, o členství a jeho výhodách. Také jim byly představeny funkce předsedy, místopředsedy nebo pokladníka studentské sekce. Tyto funkce budou v následujícím akademickém roce přebírat a pomocí naší nynější předsedkyně se s nimi budou v průběhu semestru seznamovat. 

Všichni přítomní studenti se rozhodli vstoupit do České archivní společnosti, což nás velice těší. Ti, kteří dnes nebyli přítomni, dostanou šanci vyplnit přihlášky ještě ve čtvrtek, kdy proběhne také tajná volba nového předsedy a místopředsedy. Funkce pokladníka byla předána studentce 2. ročníku. 

                                                                            Za studentskou sekci, 

                                                                                                                 Adéla Mlčáková

Dne 13. 12. 2017 se na katedře historie konal již tradiční vánoční večírek, na kterém se sešly studentky archivnictví ze všech ročníků včetně vyučujících.

Na programu byl, kromě dobrého jídla, turnaj v pexesu, u kterého jsme potrápily naši paměť a trpělivost. Ze tří kol nakonec zůstaly čtyři statečné, které hrály historické pexeso. V napínavém souboji nakonec zvítězila studentka prvního ročníku Milena, které ještě jednou gratulujeme za její výkon. Večírek byl zakončen Twistrem u kterého se všichni (hlavně divačky) velmi pobavily.

Za studentskou sekci archivnictví přeji všem pohodové prožité vánočních svátků a mnoho úspěchů v novém roce.

Lucie Vrlová

Předsedkyně studentské sekce archivnictví Olomouc

V letošním zimním semestru navštěvuji společně s kolegyní Martinou Novákovou a kolegou z historie odbornou praxi ve Vědecké knihovně v Olomouci. Coby pravidelné čtenářky navštěvujeme s Martinou knihovnu pro přípravu našich referátů a půjčujeme si různé knihy. Naše praxe se ale odehrává ve vedlejší budově za Červeným kostelem. Zde se každý pátek scházíme na praxi ve studovně historických fondů pod vedením pana Mgr. Rostislava Krušinského.

                V prvních týdnech naší praxe jsme se dozvěděli spoustu informací o historických fondech, které se v knihovně nachází, např. teologické rukopisy – Bible olomoucká, Bible boskovická Graduál loucký,  nebo Evangeliář zábrdovický. Knihovna také obsahuje více než 2000 inkunábulí (= tisků vydaných do roku 1500) se spoustou nádherných iluminací (= obrazový doprovod textu, např. ve formě zdobených iniciál - prvních písmen textu). Také jsme navštívili s panem Mgr. Lubomírem Novotným výstavu s názvem „Krčmaňská aféra. Tajemný atentát na československé ministry“, kterou nás sám osobně provedl.

                V začátku naší praxe jsme také navštívili pobočku VKOL na Ostružnické ulici, kde se digitalizují noviny. Tady jsme si vyzkoušeli práci s různými druhy skenerů při skenování knih nebo novin.

                Podstatnou náplň naší práce tvoří skenování knih a jejich následné přidání do online katalogu pro čtenáře. Jelikož jsme na praxi 3 a skener jen 1, jeden z nás vždy skenuje předem vybrané knihy a další dva mezitím naskenované knihy vkládají do katalogu. Z každé knihy se skenuje vazba, titulní list a vybraná strana, popřípadě nějaká zajímavá ilustrace. Tyto obrázky se následně zpracují a vloží do katalogu, kde slouží čtenářům jako náhled.

                Občas dostaneme ke kontrole již naskenovanou celou knihu a zjišťujeme, jestli něco chybí. Pokud ano, chybějící stránky se naskenují, aby bylo vše v pořádku.

                Jelikož je většina knih velmi starých, opatřují se pro ně jakési schránky, ve kterých je kniha uchovávána. Naším úkolem je tedy dané knihy přesně změřit – výšku, šířku a tloušťku. Následně bude pro tuto knihu vytvořena schránka.

                Ačkoliv se jedná o práci především jednotvárnou, tato praxe nás naučila trpělivosti, pečlivosti při práci se skenerem a rozhodně rozšířila naše počítačové schopnosti.

                 Adéla Mlčáková

Velkou část zimního semestru jsem strávila na odborné praxi ve Vlastivědném muzeu v Olomouci.  Hned na úvodní schůzce jsem se dozvěděla, že jsem byla přidělena pod ochranná křídla pana Mgr. Josefa Urbana, který má v muzeu mimo jiné na starosti správu Historického archivu. Díky jeho vstřícnosti, mému rozvrhu a shodě náhod jsem do muzea docházela pravidelně v úterý, středy a čtvrtky, někdy na 3 hodiny, jindy na hodiny 4 a několikrát jsem tam strávila i celý den. Počet hodin se tak ze stanovených 96 rychle ukrojoval a celá praxe rychle utekla.

V čem spočívala náplň mé činnosti? Poté, co jsem mohla prozkoumat zákoutí depozitáře, ve kterém je archiv uložen, jsme si z něj vyvezli 12 kartonů osobního fondu Františka Serafínského Procházky (1861 – 1939). To byl rodák z Náměště na Hané, významný český spisovatel, básník, redaktor a člen mnoha kulturních spolků.  Mým úkolem bylo provést revizi obsahu kartonů, zjistit, jestli se uvnitř nachází vše, co by podle inventáře mělo, jestli je to uložené na správném místě a v dobrém pořadí.

Důkladné projití všech kartonů mi trvalo více než polovinu stanoveného času. Fond obsahuje totiž z velké části Procházkovu korespondenci, která je velmi bohatá. Byla rozdělena do obálek podle písmen abecedy, ale vnitřky obálek pak vypadaly různě – některé byly krásně uspořádány podle seznamu, takže mi stačilo je jen ofajfkovat, jiné byly úplně zpřeházené a musela jsem tedy jednotlivé dopisy zařazovat na jejich správné místo, což u některých obsáhlejších písmen trvalo déle. Také jsem dopisovala ty, které v inventáři nebyly uvedeny, a korigovala jsem některé nepřesnosti. V průběhu revize jsem měla možnost důkladně zkoumat rukopis takových osob, jako byli Eliška Krásnohorská, Alois Jirásek či Jiří Guth Jarkovský. Výsledkem mé práce je celkem 77 ofajfkovaných papírů formátu A4 a 12 důkladně uspořádaných a popsaných kartonů.

Po dokončení tohoto velikého fondu se má práce začala štěpit do menších úkolů – tak jsem rovněž prošla ještě 2 celé fondy, které ale nebyly obsahově tak bohaté, a jejich soupis měl pouze několik stran, takže práce na nich netrvala tak dlouho, i když jsem jednotlivé položky znovu naspisovávala do archivních obálek. Také jsem jeden mnou opravený a aktualizovaný soupis pro větší přehlednost přepisovala do Wordu.

Musím říct, že mě celá praxe velmi bavila, nikdy jsem dopředu nevěděla, jaká další zajímavost na mě z kartonů vykoukne. Prostřednictvím dopisů jsem mohla nahlížet na to, jak lidé dříve prožívali svůj život a jak bohatou a uctivou korespondenci mezi sebou vedli, což bylo velmi obohacující počtení. Taky doufám, že za mnou zůstala kvalitně odvedená práce, která pomůže dalším badatelům při zkoumání určitých fondů.

   Adéla Vozáková

Na přednáškách a seminářích studenti získávají teoretické znalosti, které jsou pro budoucí zaměstnání nepostradatelné. Je však důležité umět nabyté vědomosti zužitkovat, tedy uvést do praxe.

Při studiu archivnictví na Univerzitě Palackého si můžete vybrat hned z několika možností, jak své znalosti vyzkoušet „nanečisto,“ pod odborným dohledem. Studenti tak získají větší představu o své budoucí práci a cenné zkušenosti.

Kromě praxí, které se konají v letních měsících, například v klášteře Teplá či v Rajhradě, jsou studentům přístupné i odborné praxe v následujících institucích: Vědecká knihovna, Vlastivědné muzeum, Státní okresní archiv. Studenti zde musí odpracovat minimálně 96 hodin za semestr. Vedle zápočtu student získá certifikát o absolvování praxe s uvedením náplně práce a s hodnocením svého pracovního výkonu. Nakonec ještě zmiňme i seminář Počítačové programy v českém archivnictví, kde se studenti učí pracovat s programem pro evidenci archiválií PEvA.

Jak vlastně jednotlivé praxe probíhají? A jak jsou s nimi studenti spokojení? Odpovědi na tyto otázky a mnohem víc se dočtete ve článcích, které zde budou postupně přidávány.

První na řadu přichází praxe ve Státním okresním archivu v Olomouci:

Na první hodině praxe v archivu jsem byla seznámena s bezpečnostními předpisy a sestavila jsem si časový harmonogram. Do archivu budu tedy chodit každý týden v pondělí a pátek.

Pod vedením PhDr. Miroslava Koudely jsem se v dalších dnech praxe učila pracovat se systémem Bach. Mým úkolem je popis fotografií. To znamená určit druh evidenční jednotky (pohlednice, grafický list, fotografie na papírové podložce…), zadání klíčového slova, podle kterého badatelé fotografii následně snáze najdou, dále rozměry, časový rozsah či nakladatele, je-li uveden. To nejdůležitější a zároveň nejzapeklitější je samotný popis, tedy co je na fotografii zachyceno. Na první pohled se zdá, že se jedná o jednoduchý úkol.  Je však nutné si uvědomit, že fotografie pocházejí především z města Olomouce a to jak z dob Rakouska – Uherska, tak z první republiky či z období komunismu. Ulice se tehdy jmenovaly jinak, některé budovy dnes již nestojí nebo byly přestavěny. I když je to někdy úkol těžký, vždy se podařilo najít řešení a žádná fotografie, tak nezůstala nepopsána.

Mohlo by se zdá, že výše popsaná činnost člověka brzy začne nudit. Opak je pravdou. Každá fotografie je totiž unikát. Je na ní zachyceno například Horní náměstí během let 1920 až 1938, kdy se tudy ještě proháněly tramvaje či Dolní náměstí, kde se konaly trhy a člověk tak může z těchto historických obrazů nasát ducha tehdejší doby. Nejsou to však jen křivolaké uličky, starobylé chrámy či pohledy na samotné město, ale nalezneme zde i fotografie členů městské rady, žáků a žákyň obecných škol, autobusů či podobizny olomouckých starostů. Tato pestrá paleta motivů je zachycena na většinou černobílých fotografiích, které si můžete prohlédnout v digitálním fotoarchivu Státního okresního archivu v Olomouci (www.digi.archives.cz).

Při praxi jsem byla seznámena s důležitým evidenčním systémem Bach, rovněž jsem se naučila rozeznávat jednotlivá historická období, například podle oblečení či uniforem, a díky tomu mohu přesněji datovat fotografie. V neposlední řadě jsem podrobněji poznala zaniklé i stále stojící krásy města, ve kterém studuji.

Lucie Vrlová

Již tradičně se letos uskutečnilo pasování prvního ročníku archivnictví Univerzity Palackého. Ačkoliv se pasování většinou odehrává během celého víkendu, letos bylo zkráceno na dva dny, 13. – 14. října. V tomto roce naše kroky zamířily do Kroměříže.

S potěšením jsme uvítali poměrně vysokou účast pasovaných, totiž třinácti studentů ze sedmnácti členů 1. ročníku. Většina z nás odjížděla po půl druhé z hlavního nádraží v Olomouci. Odtud naše cesta vedla vlakem do Přerova, kde prváci obdrželi první úkol s instrukcemi, kterým bylo připravit si scénku na historické téma.

Dále celá skupina pokračovala autobusem až do Kroměříže, kde se shledali se zbytkem přípravného týmu a našimi vyučujícími – paní doktorkou Oppeltovou, paní doktorkou Šimkovou a paní magistrou Slavíkovou. Stejně jako každý rok se k našemu pasování připojil i nejmladší člen olomoucké archivní sekce, Maruška Slavíková, která je jeho nepostradatelnou součástí.

V Kroměříži nás čekala prohlídka arcibiskupské knihovny, kterou nás laskavě provedl pan Bc. Cyril Měsíc. Poté naše kroky mířily do našeho útočiště, kterým se stala místní skautská klubovna. Zde byli již všichni účastníci vyhladovělí, a tak se rozdělili na dvě skupiny. První skupinku tvořili studenti prvního ročníku, kteří se měli v průběhu večeře připravit historickou scénku. Vyučujícím a starším studentkám zatím vrcholily přípravy na večerní  program.

Iniciační rituál začal, když velitelský čas ukazoval 20:00. Starší ročníky již poučené dřívějšími zkušenostmi se teple oblékly, protože říjnové noci bývají chladné. Ostatně na to, aby si studenti prvního ročníku vzali teplé oblečení, byli dopředu upozorněni.

Jak je již dlouholetým zvykem našeho oboru, pasování neznamená bujarý večírek s alkoholem, ale prokázání předpokladů ke studiu archivního oboru. V průběhu večera čekalo studenty 13 tematických úkolů, které museli splnit, aby se dostali ke kýženému cíli – pasování. Během večera se spolu naučili spolupracovat a poznávat nejen město a sebe navzájem, ale i obor, pro nějž se rozhodli. Ačkoli zajistit správný průběh pasování bylo organizačně náročné a studenti prvního ročníku se střetávali se zapeklitými úkoly, nakonec vše proběhlo bez nejmenšího problému a zadané úkoly byly s malou pomocí zkušenějších splněny.

Ráno se velká část účastníků rozjela ke svým domovům, což byla škoda, protože nás ještě čekala společná prohlídka zámku. A stálo to za to! Odměnou vytrvalým byla společnost herečky Ilony Svobodové a snaživá průvodkyně nám ukázala i něco navíc.

Doufáme, že prvákům, stejně jako nám, když jsme stáli na jejich místě, zůstane tento okamžik vryt do paměti.

za sekci archivnictví, Zdislava Cekotová

Příprava zadání úkolů:

V úterý 26. září 2017 v podvečerních hodinách se na půdě olomoucké Katedry historie uskutečnilo tradiční seznamovací posezení se studenty prvního ročníku Archivnictví. Byli jsme velmi mile překvapeni tím, kolik prváků přijalo naše pozvání a na této akci se objevilo. Celý večer probíhal v přátelském a kolektivním duchu, naši nový prváci měli příležitost dozvědět se mnoho velice užitečných informací, rad a tipů týkajících se jejich studia, praxí či poznatků ze studentského života. Bylo připraveno i občerstvení a také pozvánka na naši další společnou akci, a to na také tradiční pasování, které se letos uskuteční v Kroměříži. Tak snad se tam setkáme s co největším počtem účastníků.

V termínu od neděle 23. do soboty 29. července 2017 jsem se účastnila odborné historické praxe v Jindřichově Hradci. Na týden se nám naší základnou stala budova Gymnázia V. Nováka, jejíž prázdné chodby nám posloužily jako pracoviště.

Náplní naší praxe byla gymnaziální knihovna, konkrétně se jednalo o její část – signatury B a C. Nejprve jsme si všechny knihy vyskládali po obvodech zdí chodby, poté jsme je číselně uspořádali a pak mohla začít ta hlavní část naší činnosti. Každý si vzal určitou část chodby a v programu Microsoft Excell jsme vytvářeli základní popis jednotlivých knih. Každou knihu jsme si vzali do rukou a vytáhli z ní do excellovské tabulky v ideálním případě všechny tyto informace: signatura, autor, název, označení dílu, místo a rok vydání, stará signatura, inventární číslo a různé doplňující poznámky – razítka, věnování, poškození či údaj o tom, že je kniha psána azbukou. Následně jsme do každé knihy otiskli nové razítko a do něj vepsali platnou signaturu. Této práci jsme se věnovali každý den v dopoledních a večerních hodinách.

Odpolední čas byl vyhrazen výletům po památkách Jindřichova Hradce a jeho okolí. Propršené pondělí jsme tak strávili ve městě Slavonice prohlídkou jeho podzemí a procházkou s průvodcem, dostali jsme se také do útrob paulánského kláštera u Nové Bystřice. V úterý nás přivítaly dámy v jindřichohradeckém oddělení Státního oblastního archivu v Třeboni, které sídlí na zdejším zámku. Měli jsme možnost spatřit ty nejlepší věci z rozsáhlých archivních sbírek i projít se po archivních místnostech. Ve středu na nás čekala opravdu zevrubná prohlídka Státního hradu a zámku v Jindřichově Hradci. Čtvrtek byl zasvěcen výletu do města Třeboň, kde jsme jsme absolvovali exkurzi v zámku sídlícím Státním oblastním archivu, navštívili jsme i Kostel Panny Marie Královny a sv. Jiljí s augustiniánským klášterem a prošli jsme se také podél břehu rybníka Svět. V pátek jsme se rozdělili – polovina z nás zůstala v Jindřichově Hradci a zkoumala jeho další krásy, zbytek se vydal na výlet a prohlídku nedalekého zámku Červená Lhota. To je ale ovšem jen výběr z toho všeho, co jsme mohli společně spatřit a navštívit.

Závěrem bych chtěla takovéto odborné praxe vřele doporučit. Člověk se dostane na spoustu krásných míst, a dokonce se podívá i tam, kam běžný návštěvník ne. Dozví se mnoho zajímavých informací, získá pracovní zkušenosti, pozná nové lidi a zažije s nimi spoustu zábavy. Byl to zkrátka velmi příjemně strávený týden. 

Autorka: Adéla Vozáková

V pátek 21. dubna 2017 jsme se my studenti druhého ročníku vypravili do našeho hlavního města navštívit Národní archiv. K jeho budově na Chodovci jsme postupně doputovali s pomocí vlaku, metra a autobusu. V archivu už na nás čekal pan archivář, který nás nejprve seznámil s historií archivu, jeho fungováním a fondy. Poté jsme s ním společně navštívili archivní knihovnu, konzervátorskou dílnu, depozitáře a badatelnu, kde nás vždy zasvěceně seznámili s jejich činností. Kvůli nemoci pracovníka jsme se bohužel nemohli přesunout do druhého pracoviště v Dejvících, a tak naše společná exkurze skončila dříve, než jsme předpokládali. Poté se někteří vydali na průzkum Prahy v povelikonočním čase a na zbytek čekala cesta domů.

V záložce Články jsme pro vás připravili nové články, které si můžete prohlédnout. Zobrazí se Vám po najetí myši na záložku články. Přejeme Vám příjemné počtení. :)

V záložce Fotogalerie si také můžete prohlédnout nové fotky.