Pasování prváků 2019
Jak už je v naší sekci archivnictví na katedře historie dobrým zvykem, i letos proběhlo pět dní před říjnovými idami (v pátek) tradiční pasování prváků archivnictví. Za místo konání jsme vybrali malebné město Prostějov.
Sraz se konal před polednem na olomouckém nádraží. Nastoupili jsme do vlaku a úspěšně (dokonce bez zpoždění) dorazili do Prostějova. Z prostějovského nádraží vedly kroky všech zúčastněných nejprve k branám zdejšího okresního archivu, kde se nás ujal jeho pan ředitel Mgr. Oldřich Václavík. Po krátkém seznámení s budovou archivu a jeho historií nás postupně zavedl do badatelny, pořádacích místností, depozitářů, a nakonec do konzervátorské dílny. Tam jsme se z poutavého výkladu paní konzervátorky, a i díky zvědavým dotazům tradičně nejmladšího člena pasování Marušky dozvěděli spoustu zajímavých věcí týkajících se obnovy poškozených archiválií.
Po exkurzi v archivu už převzala iniciativu paní doktorka Oppeltová, která nás zavedla nejprve do zdejšího kláštera Milosrdných bratří a přilehlého kostela sv. Jana Nepomuckého. Ten díky výzdobě svého interiéru oprávněně patří k baroknímu klenotu tohoto města. V samotných klášterních budovách, které dlouho sloužily jako nemocnice a jsou dnes běžně nepřístupné, lze nalézt mnoho svědectví o časech nedávno minulých a o zeď opřené berle nebo staré nemocniční křeslo navozují pocit, jako by zde vše bylo opuštěno ve spěchu. Prohlídka obou objektů ve spojení s poutavým výkladem paní doktorky byla velkým zážitkem.
Druhou zastávkou v putování po prostějovských památkách byl farní kostel Povýšení sv. Kříže, gotická stavba, ke které od časů pánů z Kravař přiléhaly klášterní budovy řádu augustiniánů kanovníků. Dnes už z nich zbyly pouze pozůstatky křížové chodby kolem rajského dvora. Opět nechyběl výklad paní doktorky a mnoho zajímavých podrobností připojil také místní pan děkan. Pomyslnou třešničkou na dortu byla návštěva kaple Nejsvětější Trojice v těsné blízkosti kostela, jejíž pozoruhodný interiér je vymalován v beuronském stylu, připomínajícím starokřesťanské mozaiky.
Zde před kostelem se naše výprava rozdělila, a zatímco prváci šli hledat něco k snědku, my ostatní jsme vyrazili do skautské klubovny, kde bylo zajištěné ubytování. V útulné klubovně se odehrála poslední fáze příprav úkolů pro zatím (skoro) nic netušící mladší spolužáky. Tyto úkoly, kterých bylo celkem dvanáct a ve větší či menší míře se dotýkaly různých pomocných věd historických, museli prváci během pátečního večera a noci splnit, aby si zasloužili být pasováni na archiváře. Po setmění jsme se už všichni (poučenější z minulých let velmi teple oblečeni) vydali do nedalekého městského parku, kde pro prváky začala druhá, tentokráte noční cesta po místních pamětihodnostech. Vybavení mapou a příslušnými instrukcemi prváci postupně obešli všech dvanáct stanovišť, u kterých museli splnit příslušný úkol. To se jim někdy více a někdy méně úspěšně dařilo (dle očitých svědků byla největší krize při chronologickém řazení událostí v dějinách Prostějova) a po necelých pěti hodinách dosáhli cíle.
Následovala nejobřadnější část pasování, během které za svitu několika svíček a měsíce prošli všichni prváci obvyklým rituálem, během kterého si vyslechli znění archivářského slibu, který stvrdili svým podpisem a přísahali obvyklou latinskou formulí „Spondeo ac polliceor“. Poté byli mečem pasováni na archiváře, čímž byla oficiální část akce ukončena. Před ulehnutím do spacáků jsme ještě poseděli s šálkem horkého čaje a drobným občerstvením a společně vzpomínali na zážitky z různých společných akcí.
Závěrem nutno říci, že letošní pasování se velmi vydařilo. Chtěli bychom poděkovat všem zúčastněným, prvákům za jejich aktivní přístup k plnění jednotlivých úkolů, a ostatním za pomoc při přípravě a organizaci pasování.
Za OSSA ČAS
Štěpán Koudela & Monika Hudáková