Výlet na výstavu Labyrintem dějin českých zemí v Praze

Na popud PhDr. Karla Chobota jsme se ke konci měsíce března zúčastnili výstavy Labyrintem dějin českých zemí na Pražském hradě společně s druhačkami a vybranými (čtěte odvážnými) studenty historie.

Začátek se neobešel bez menších komplikací ­– zpožděné vlaky, vyhlášení požárního poplachu na pražském vlakovém nádraží, které jsme však úspěšně překonali a mohli jsme se vydat metrem (kde byl tentokrát problém s přestupem – přestavba jedné zastávky) směr Hradčany. Cestou na Hrad jsme míjeli starou budovu Národního archivu. Před Hradem jsme úspěšně prošli kontrolou a mohli se vydat vstříc poznávání našich dějin.

Na výstavě jsme mohli spatřit staré i novější listiny a dokumenty týkající se historie naší země. Exponáty byly vystavené ve vitrínách nebo v digitalizované podobě. Byly zde různé projekce například o sv. Václavovi či z období válek a komunistického režimu. Mohli jsme zblízka zkoumat deníkový záznam, různé druhy pečetí i bul, pečetidel nebo si procvičit bystrost u naučného interaktivního programu.

Na výstavě jsme strávili více jak hodinu. Ještě před odchodem si mnozí studenti zakoupili různé předměty, jako knihu nebo pamětní minci. Stihli jsme i většinovou fotku našeho ročníku. Následně jsme se každý rozešli svou cestou. Někteří jednotlivě, jiní utvořili skupinky.

Naše skupinka šla na „zdravý oběd“ (McDonald a Kebab) pod Pražským hradem, po němž jsme se ještě více zmenšili, protože někteří museli na vlak. My jsme se však vydali vstříc kopci na Hrad. Toužili jsme spatřit výstavu v Národní galerii ve Schwarzenberském paláci. Svou prohlídku jsme začali na půdě. Po vystoupání všech možných schodů nás čekala kýžená odměna – zbrojnice. Částečně zklamané z nemožnosti pořídit fotografie jsme si to vynahradili dlouhou a důkladnou prohlídkou nejrůznějších druhů zbraní od sečných po palebné, a výbav samotných bojovníků. Na spodní tři patra jsme již použili dříve nabízený výtah – naše unavenost začínala být pomalu znát. Tam jsme shlédli obrazy a sochy od nejrůznějších umělců.

Čas postoupil a my se za pomoci mapy vydali přes Karlův most na druhou stranu Prahy vyhledat pobočku Levných knih, které se nacházely naproti vchodu do metra, čehož jsme po nákupu využili. Ani tato cesta metrem se pro nás však neobešla bez menší komplikace. Nastoupili jsme na špatný směr jízdy, takže jsme si cestu kousek prodloužily. Na hlavním nádraží nás opět neminuly knihy, ale ani židličky, které se v knihkupectví nacházely a přímo volaly po obsazení.

Vyhlídka (ne)přijíždějícího vlaku se nám zdála nekonečná, při naší „uchozenosti“ a oznámení zpoždění. Nakonec jsme se ale dočkaly, pohodlně usadily a plné nových zážitků a informací jsme se unavené blížily k vytouženému cíli – postelím.

Martina Gomolová